#4 Turisty přitahující Zruč nad Sázavou byla před 460 lety povýšena na město

Milí posluchači, vítám Vás u čtvrtého dílu podcastu Hlasy z Blaníka. Dnes nás čeká výlet do historie a současnosti Zruče nad Sázavou. Proč? Zruč je oslavencem: Před 460 (čtyřmi sty šedesáti) lety byla totiž povýšena na město. Společně si projdeme historii městečka a podíváme se na to, čím Zruč přitahuje pozornost i dnes.

První zmínky o Zruči

Již 460 let se Zruč nad Sázavou pyšní titulem město. Byla na něj povýšena roku 1561, ale její historie se začala psát mnohem dříve.

Městečko Zruč lemuje dva meandry protékající řeky Sázavy. Oku návštěvníka je na první pohled patrné, že se od sebe jednotlivé části města historicky odlišují. První zákrutu po proudu řeky lemuje takzvaná Stará Zruč, druhou Nová Zruč. (Vaněčková, 2018, s. 214)

Osídlení Staré Zruče započalo v době kolonizace Posázaví: Ta sahá do období vzniku Sázavského kláštera, který byl založen v roce 1032. Sem byli posíláni mniši, kteří se stali prvními kolonizátory tohoto kraje. (Pleva, 1999, s 307) Zruč tedy vznikla někdy v rozmezí roku 1032 a roku 1150, který je zaznamenán ve zdejším kostele Povýšení svatého Kříže.

Původ názvu

Kde se vzal název města? Někteří zručští lidé vznik názvu objasňují slovem zručný - prý zde žili zruční lidé. Další teorie vychází z domněnky, že osada, která se tu nacházela, stála mimo důležité cesty, uprostřed hustých a těžko prostupných lesů, prostě jak se dříve říkalo, byla z ruky. Třetí teorie vychází ze staročeského slova ručej, tedy potok, jenž tekl pod hradem, jak se říkávalo ruče, neboli bystře. (Smítka, s. 9)

První písemná zmínka

Dějiny Zruče tvoří především zámek, kostel, fara a mnohé šlechtické rody. V písemnostech byla poprvé Zruč upomínána ve 14. století ve spojení s Heřmanem Chvalovským z Ledče. Díky němu se dozvídáme, že už v roce 1328 stál na území Zruče nad Sázavou kostel Povýšení svatého Kříže.

Další zmínka sahá k 27. listopadu 1334 v souvislosti s Jindřichem ze Zruče, který zadal podací právo k obsazování kostela Povýšení svatého Kříže křížovníkům ze Zderazského kláštera v Praze. (Římskokatolická farnost Zruč, on-line)

Roku 1355 se majitelem Zruče stal vladyka Petr z Orlíka a Kolowrat. Zajímavé je, že všichni Kolowraté byli stoupenci husitské revoluce a jejich podpis na stížném listu proti upálení Mistra Jana Husa byl tedy logický. V tomto období stávaly ve Zruči dvě tvrze, jejichž prvními majiteli byli Rubin a Čeněk z Dubé a ze Zruče. Jména dalších majitelů tvrzí jsou dodnes ve hvězdách, ale předpokládá se, že došlo ke spojení obou tvrzí.

Důležitou historickou událostí bylo pro Zruč založení kaplanství, které vzniklo po roce 1366 díky Ješkovi z Kolowrat a jeho ženě. Po nich panství zdědili tři synové, z nichž jeden tu vykonával funkci faráře, jenomže spáchal vraždu, byl zbaven kněžského svěcení, a i proto jeho bratři panství roku 1398 prodali strýci Mikuláši Kolowratovi ze Zruče. (Pleva, 2005, s. 171) Ten dokonce za vlády Václava IV. vykonával funkci popravčího čáslavského kraje. Po Mikulášově smrti se majitelem Zruče stal jeden z jeho dvou synů Aleš Kolowrat.

V období husitských válek se na zručském panství vystřídalo několik majitelů: roku 1433 byl majitelem Milota z Chřenovic, který byl n Čáslavském sněmu roku 1421 zvolen za jednoho z členů zemské vlády. Následoval Ctibor z Chřenovic, po roce 1475 Zruč přešla pod správu jeho tří synů, z nichž zde zůstal pouze Aleš Zručský z Chřenovic. 

Povýšení Zruče na město odstartovalo její rozvoj

Právě se dostáváme k jubilejní dějinné události Zruče. Roku 1553 Kolovraté prodali Zruč Jiřímu Kalenicovi z Kalenic. A právě během téměř sedmdesátiletého panování Kaleniců byla Zruč roku 1561, za vlády Ferdinanda Habsburského, povýšena na město se všemi městskými výsadami. A tak Zruč získala i právo užívat erb, jehož podoba zůstává stejná i dnes po čtyř stech šedesáti letech. Na červeném podkladu erbu jsou stříbrné buvolí rohy.

Povýšení Zruče na město odstartovalo její rozvoj. Vzkvétalo zemědělství, řemeslná výroba a také cechovní malovýroba. Postupem času zde přibyl pivovar a lihovar. (Smítka, s. 10)

Březen 1623 opět přinesl změnu majitele: Kníže Karel z Lichtenštejnska prodal panství členovi německé rytířské rodiny z Chebska Arnoldu Perglerovi z Perglasu. Po něm panství spravovala jeho dcera Alžběta a pak následovalo téměř dvousetleté období neustálého střídání majitelů na pomyslném zručském trůnu. Jedním z nich byl Verián z Windischgrätzu, kterého prý navštěvoval samotný kancléř Metternich.

Těžkosti života

Jak už to tak bývá, příroda umí pořádně ukázat svou moc. A tak i Zruč v průběhu staletí nesčetněkrát poznala její sílu. Například roku 1714 zasáhla Zruč katastrofální povodeň, která ukončila životy mnohých lidí. (Pleva, 1999, s. 310)

Mnohé těžkosti zručským obyvatelům ale přinášely i jejich občanské povinnosti, ani tuto oblast neminula povinnost zemské roboty. (Pleva, 2005, s. 171)

Zruč v 19. století

O rozvoj Zruče se snažil rytíř Jakub z Löwenthalu, na jehož náklady se v roce 1839 začala stavět škola, která svou činnost ukončila teprve před několika lety.

V roce 1872 se začala psát další etapa rozkvětu města. Za cenu 810 000 zlatých a 100 dukátů Zruč totiž koupil politik a publicista Jan Stanislav Skrejšovský. Ten ostře vystupoval proti rakouské vládě, přátelil se s Františkem Palacký a zastával myšlenku soudržnosti s východními Slovany. To nebylo po chuti vládnoucí garnituře, pronásledovala ho rakouská policie, musel čelit útokům politických odpůrců, až se jim podařilo vypátrat důkazy o jeho protirakouské činnosti. Skrejšovský byl odsouzen k 18 měsícům žaláře, kde se zhoršil jeho zdravotní stav. Zemřel ve Vídni ve dvaapadesáti letech. Ještě před zatčením se mu však ve Zruči podařilo podniknout kroky ke kulturnímu a hospodářskému rozkvětu: Založil roku 1872 v Hodkově veřejnou knihovnu, o rok později záložnu ve Zruči, roku 1875 spoluzaložil sbor dobrovolných hasičů v nedalekých Zbraslavicích. (Smítka-Hudcová-Fišer, s. 14)

V roce 1878 koupila panství Živnostenská banka v Praze, ale už po sedmi letech prodala zámek a velkostatek Janu Schebkovi, železničnímu inženýrovi a podnikateli. Po jeho smrti připadlo dědictví synovi Adolfu, kterého rakouský císař povýšil do šlechtického stavu. Adolfova žena Emma stojí za přestavbou zručského zámku, jež začala roku 1891. Zámek dostal novogotickou podobu podle návrhu architekta Jana Vejrycha. Byly přestavěny interiéry, pevnostní bašty byly uvedeny do původního stavu a došlo také k přistavění nárožní věže a okolí zámku bylo přeměněno na zámecký park.

Po otcově smrti v roce 1911 majetek zdědili synové Jan a Alfréd, přičemž zručské panství náleželo Janovi spolu se zámečkem v Ostrově. (Loudová, 2014, s. 16)

Chudobu ve Zruči přetrhla výstavba železnice

Jediným zdrojem obživy místních obyvatel byla dlouho práce na panství Schebků, a to až do konce 30. let 20. století. Na panství se navíc držela němčina.

Symbolem pracujících byla nízká mzda, ať už byli zaměstnáni u dvora, v pivovaru, v koželužně či v cihelně. Obrat k lepšímu nastal až s výstavbou železnice, kde mnoho zručských obyvatel získalo práci. Rázem se změnily sociální podmínky. Výstavba tratě se však zpočátku potýkala s několika problémy: Odpůrci tratě napadali měřiče tratí a hledali i jiné způsoby, jak jejich práci mařit, a majitelé pozemků požadovali přemrštěné ceny. Najednou bylo ve městě a jeho přilehlém okolí rušno. V knize kolektivu autorů Františka Smítky, Jiřiny Hudcové, Františka Fišera a dalších Zruč nad Sázavou včera dnes se o tomto náhlém ruchu píše takto: "Přišli sem i mnozí ,bratránci´ (potulní lidé), kteří se zde ucházeli o práci. Byli ubytováni ve vesnicích podél trati, na půdách, ve stájích, stodolách i černých komorách vesnických chalup. Byli mezi nimi zběhlí studenti, nedostudovaní právníci, bohoslovci. Mnozí z nich chodili bosí a otrhaní." (Smítka-Hudcová-Fišer, 1984, s. 20) U mnohých se objevil další nešvar - nadměrné pití alkoholu, za nějž byli schopni utratit celou mzdu. Ražení mostů a tunelů bylo svěřeno Vlachům, Chorvatům a Slovincům. Dráha v úseku Čerčany - Kácov byla dokončena na podzim roku 1900, o rok později světlo světa spatřila část trasy přes Zruč a Ledeč do Světlé.

Slavnostní zahájení dopravy na posázavské železnici bylo proběhlo 23. září 1903. Zruč se stala dostupnější a díky tomu značné příjmy zručských obyvatel tvořil cestovní ruch. Přesto ještě nějakou dobu trvalo, než někteří občané železnici přijali, a na vlak chodili raději pěšky do Benešova nebo Kutné Hory. Železnice také urychlila zánik některých povolání - v případě Zruče hlavně vorařů a formanů. (Augustovová, 2013, s. 17-18)

Literární osobnost Jan Vrba (1889-1961)

"Mám rád zmlžené večery, zmírající jak mladí dělníci choří ...
Smutek jim choulí se v očích, a vedle plamínek naděje hoří,
ret zvuku nevydá ..."

"Živote, veliký, silný a vítězící, modlím se k Tobě
- otrok i milenec tvůj.
Nad naší láskou
dobrotiv stůj,
milostiv v ochranu přijmi Ji, mne - a jednou
i moje robě,
jako pán nejvyšší nad námi ruku drž, živote
- Můj! - "

Autorem básní, z nichž jsem právě četla úryvky, je zapomenutý básník, romanopisec, tvůrce obrázků z přírody, lesník a učitel Jan Vrba.

Ten ve Zruči pobýval před první světovou válkou a pracoval zde jako lesní adjunkt. Okolní kraj mu učaroval natolik, že ho inspiroval k sepsání knihy próz Sázava. (Augustovová, 2013, s. 18) Chtěla jsem si ji přečíst a nějaký úryvek přečíst i v podcastu, ale nepodařilo se mi knihu sehnat. Třeba bude štěstí přát jindy. 

První světová válka

Před první světovou válkou žila Zruč docela rušným společenským životem. Ve večerních hodinách byly centrem dění hospody, a že jich bylo! Na počátku 20. století fungovaly: hostinec U Kuklů na náměstí, hostinec U Labutě, hospoda Na Ostrově, hostinec U Jelena a hotel Perun. Lidé se také sdružovali v několika spolcích - v Sokole, okrašlovacím spolku, sboru dobrovolných hasičů a ve čtenářském, hudebním a divadelním kroužku.

Pak však zasadila úder první světová válka a na Zruč dolehl hlad a bída, na trhu řádili lichváři, v prázdných domech žili běženci z východní fronty a jižní fronty, hospodáři podrobení vojenským rekvisicím schovávali plodiny do různých skrýší v lesích, někdy je zakopávali do země. Na povrch stále více a více vyplouvala protirakouská nálada lidí, zvláště oblíbené byly parodie na rakouskou státní hymnu.

Ve válce padlo 29 zručských mužů. Jinak se konec války a zrození nového státu stalo předmětem mohutných oslav. (Augustovová, 2013, s. 20-21)

Rozkvět života v meziválečné době

Po první světové válce se začala vzmáhat kultura. Následovalo založení Včelařského spolku roku 1919, Rybářského spolku v roce 1924 a roku 1925 založení fotbalového klubu SK Zruč.

Na počest padlých za první světové války byl roku 1928 postaven pomník, který vytvořil uhlířskojanovický sochař Květoslav Semmler. (Augustovová, 2013, s. 24, 25)

Jubilejní událostí je kromě povýšení Zruče na město také zprovoznění mostu přes Sázavu. Stalo se tak před 110 lety - roku 1911. Na most pak byla napojena silnice ve směru na Dolní Kralovice, Soutice a Vlašim. Roku 1928 Zruč získala telefonní hovornu, o rok později se podařilo dokončit elektrifikaci a roku 1936, před 85 lety, byl postaven kostel českobratrské církve.

Zruč za druhé světové války

Novou temnou kapitolu československých dějin odstartoval počátek okupace 15. března 1939. Ve Zruči však začátek okupace probíhal relativně v poklidu. Fokus byl totiž zaměřen na nově budovaný obuvnický komplex firmy Baťa a spolu s ním příliv velkého množství nových zaměstnanců. To bylo proti chuti zručských usedlíků a nové obyvatelstvo nebylo přijato příliš dobře. (Loudová, 2014, s. 17) Zruč se stala průmyslovou oblastí a proslavila se zejména výrobou dětské obuvi, která se prodávala nejen v Evropě, ale i v zámoří. Obuvnictví ve Zruči fungovalo až do roku 1997.

Za války byl zaveden lístkový systém, jenomže potravin nebyl dostatek, a tak se rozmáhal černý trh. Němcům za zády fungovala ve Zruči centra pro poslech zpráv, kde lidé tajně poslouchali zprávy z Londýna, Moskvy a dalších stanic. A jak už to tak bývá, i ve Zruči figurovalo několik udavačů. Ale své zastoupení tu mělo i protinacistické ilegální hnutí - ze Zruče a blízkého okolí se do něj zapojilo více než 40 osob. Velká část z nich skončila v koncentračních táborech a někteří se domů už nevrátili, přesto hnutí ve své činnosti pokračovalo až do roku 1945.

Nějakou dobu pobývaly ve městě skupiny německé mládeže, tzv. Hitlerjugend.

Velký zásah do života znamenala vláda Třetí říše pro židovské občany, a právě v důsledku její ideologie přišlo o život 34 zručských židovských občanů. (Loudová, 2019, s. 19-24)

Skončení válečného běsnění přineslo do života obyvatel novou naději v lepší zítřky.

Vývoj Zruče od skončení 2. světové války do dnešních dnů

Poválečné období do dnešních dnů jen ve stručnosti. Po 2. světové válce započalo znárodňování - nevyhnulo se Baťově továrně ani zámku a velkostatku. Od roku 1951 se stal zámek sídlem místního národního výboru, byla tu knihovna a lidová škola umění.

V 70. letech se objevily pracovní příležitosti pro množství lidí z okolí v souvislosti s výstavbou Želivky jakožto zdrojem pitné vody pro pražskou aglomeraci.

Roku 1960 byl Zruči přiznán statut města, po tomto roce Zruč přešla pod správu okresu Kutná Hora.

Rok 1989 i do Zruče přinesl dobrou náladu a očekávání, jak se po pádu režimu život změní.

Rok 1997 je spjat s nemilou událostí - řada lidí přišla o práci, neboť byl zavřen podnik Sázavan.

Turistická lákadla

Zruč je otevřena turistům. A rozhodně má co nabídnout.

Milovníky historie potěší opravený zámek přestavěný v pseudogotickém slohu a Zručský dvůr, jejichž rekonstrukce proběhla ve třech etapách za pomocí fondů Evropské unie v letech 2005-2015. (Historie měste, on-line) Na zámku v současnosti sídlí radnice, zámecká galerie a v jižním křídle jsou pro zvídavé turisty připraveny dva prohlídkové okruhy a na zámecké půdě Království panenek. S dětmi si můžete projít naučnou stezku zámeckým parkem a v teplých měsících si zajít do letního kina.

Bývalá sýpka nabízí interaktivní expozici Příběh řeky Sázavy a Zručský dvůr potěší nadšence vodáctví Vodáckým muzeem. Můžete také vystoupat na středověkou Kolowratskou věž, vybavenou interaktivními prvky pro dětské výletníky, takže výstup na vyhlídku nebude jen pouhým šlapáním do schodů. (Příběh zámku, on-line)

Lovci památek se mohou vydat k římskokatolickému kostelu Povýšení sv. Kříže, evangelickému kostelu, k hřbitovní kapli sv. Jakuba Většího, kapličce sv. Josefa u čerpací stanice, k podhradnímu domku čp. 12 a také na Malostranské náměstí k památníku obětí 1. a 2. světové války.

Oblíbeným cílem nejen turistů, ale i místních, je nedaleká rozhledna Babka se 130 schody. Stojí ve výšce 451 m n. m., vyhlídková plošina je 24 m nad zemí a přístup na rozhlednu je možný celoročně a zdarma. Po vystoupání na vrchol rozhledny uvidíte vrch Melechov u Ledče nad Sázavou, Velký Blaník u Louňovic pod Blaníkem, vrch Fiolník u Vlastějovic, vrch Jordán a obec Chabeřice.

Město nabízí i sportovní vyžití v podobě několika sportovišť, sportovní haly, dopravního hřiště a dětského hřiště s unikátní kuličkovou dráhou. Ty jsou však v současnosti kvůli nepříznivé epidemiologické situaci uzavřeny. Cyklistům je k dispozici stezka podél řeky Sázavy.

Vyžití nabízí i Spolkový dům. Ve Zruči se koná i řada kulturních a společenských akcí: plesy, hudební festivaly, sportovní události (např. běžecký Zručský májový běh). Podle toho, jak se vyvine situace okolo COVIDU-19, by se měly konat již tradiční akce: Na 24. dubna 2021 je naplánováno Otevírání turistické sezóny a VI. vodácký festival, 7. srpen by se měl psát ve znamení XXI. historických slavností, 28. srpen čeká na Hradozámeckou noc a 28. listopad na Předvánoční jarmark. (Mesto.zruc.cz, on-line)

ZÁVĚR

A jsme u závěrečného shrnutí tématu.

V písemných pramenech byla Zruč poprvé upomínána roku 1328. Její historii tvoří zejména množství šlechtických rodů. Nejvýrazněji se do ní zapsali Kolowratové, pozůstatky jejichž vlády se dochovaly v části opevnění původního hradu; Kalenicové, jejichž rodový erb dodnes tvoří městský znak; Löwenthalové tu zase zřídili zámecký park a Schebkové, kteří provedli přestavbu zámku do dnešní podoby. Za první republiky se Zruč stala jedním z center baťovského obuvnického průmyslu, a i když už zde obuvnictví nefunguje, tuto éru neustále upomíná nezaměnitelná baťovská architektura.

Malé pětitisícové město nabízí rozličné možnosti vyžití - příležitost pro sport, společenská setkávání, muzejní expozice, kulturní akce, restaurace, cukrárny... Zruč má rozhodně co nabídnout! Takže až Vás popadnou výletnické choutky, městečko Vás jistě rádo přivítá.

Psanou verzi podcastu najdete na www.hlasy-z-blanika.webnode.cz. Novinky můžete sledovat také na facebookové stránce Hlasů z Blaníka. A pokud budete mít nějaké připomínky, tipy a nápady, budu ráda, když se ozvete. Mockrát Vám děkuji za pozornost. Loučí se s Vámi Kateřina Dudová

Zdroje

AUGUSTOVOVÁ, Jana. Židovská komunita ve Zruči nad Sázavou. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu, 2013.

Farnost. Římskokatolická farnost Zruč nad Sázavou [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné z: https://www.rkfzruc.cz/kostely/zruc-nad-sazavou-farni-kostel

LOUDOVÁ, Veronika. Zruč nad Sázavou v letech 1945-1948. Vzpomínky, paměti, realita. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu, 2014. 110 s.

Jana VANĚČKOVÁ a kol. Zruč nad Sázavou. 1. vyd. Zruč nad Sázavou: Město Zruč nad Sázavou, 2018. 535 s. 978-80-270-4558-7

PLEVA, František. Sázava milovaná. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2005. 365 s. Edice Vysočiny. ISBN 80-86559-38-6.

PLEVA, František. Toulky Vrchovinou: stručná historie měst, obcí a významných míst Vrchoviny. Ledeč nad Sázavou: Město Ledeč nad Sázavou, 1999. 334 s. ISBN 80-238-4258-7.

Příběh zámku. Zámek Zruč. [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné z: https://www.zamek-zruc.cz/o-zamku

SMÍTKA, František, HUDCOVÁ, Jiřina, FIŠER, František a kol. Zruč n. Sáz. včera a dnes. I. Praha 1:Tiskařské závody, 1984. 41 s. ISBN 0320503485.

Kultura a společnost, S. 14