#2 Vývoj pověsti O blanických rytířích, 2. část
Textový přepis podcastu
Milí posluchači, vítám Vás u druhého dílu podcastu Hlasy z Blaníka. Dnes budeme pokračovat v povídání o vývoji pověsti O blanických rytířích. A slibuji, že tentokrát už přijde i svatý Václav. Jak se pověst proměnila v revolučních letech 1848/1849? Jaký měl na blanické rytíře pohled básník Jaroslav Vrchlický? Blanické téma v loutkové dramatice a dramatice pro děti. Národně uvědomovací funkce pověsti ve válečných dobách. A co rytíři v době covidové?
Od revoluce 1848 po rok 1918
Ve 30. letech 19. století na venkov začínají pronikat myšlenky národního uvědomění, sílí ve 40. letech, až postupně dozrávají v revoluci 1848-1849. Významnou úlohu v té době hrálo divadlo. Česká představení se začala soustředit i na politické cíle. Jak říká teatrolog Jan Císař, stala se jakousi "manifestací místních národněuvědomovacích snah vůči obyvatelstvu, které jim nepřálo, nebo bylo dosud v otázkách národních vlažné." (Císař, 1998, s. 44, 48)
Dobová situace ovlivnila vývoj pověsti. Motiv svatého Václava, který byl navíc oficiálně uznáván vládnoucími Habsburky, se do spojení s blanickou pověstí dostává se stále vyšší četností. Dokládá to báseň brněnského augustiniána, vlastence a utopického socialisty Františka Matouše Klácela (1808-1882): "Hurrah, juž je tu čas! / Zbuďte se, zbuďte, bratři, / Václav vojevůdce je náš, / on vede ke slávě nás, / Vojtěch nám kazatel smělosti." V původním vydání však byl místo Václava Jan Žižka a místo svatého Vojtěcha Jan Hus. Klácel verše pozměnil z důvodů cenzury, doba si to žádala. (Toufar, 2002, s. 298)
Postupně docházelo k propojování obou témat - husitství i svatého Václava. Podíl na tom má revoluční rok 1848, v němž vzniklo množství kramářských a společenských písní směřujících k vlastenectví. Byly složitější než předtím a kromě Blaníka se v nich objevoval i Říp a na pomoc byl vedle Václava volán i Jan Žižka nebo Přemysl Oráč. (Hertl, 1964, s. 139-140)
Blanickou legendou se zabýval i Vladimír Macura v Českém snu. Podle něj, cituji, mohla být "přijímána jako alegorie spícího národa, jehož elita se probouzí, aby národ v poslední chvíli zachránila. K alegorii Blaníka jako podobenství českého národního poslání (Blaník = český národ) se tento typ alegorie (Blaník = vlastenecká inteligence) přimykal jako jeho aktivistická, agitační verze, mytizující naopak konkrétní společenskou a kulturní činnost vlastenecké špičky." (Macura, 1998, s. 23)
Blaničtí rytíři v poezii: Balada blanická
Blanická pověst, případně některé její motivy, byla hojně zpracovávána v poezii. Největší proslulost si získala Vrchlického Balada blanická ze sbírky Selské balady, která byla součástí cyklu Zlomky epopeje. Jak Vrchlický říká v poznámce ve vydání Selských balad z roku 1885, inspiračním zdrojem mu byla Svátkova studie Selské vzpoury v Čechách, jejíž zpracování pojal s plnou uměleckou volností.
Báseň je psaná v rýmu sdruženém, jazyk je úsečný, bez zbytečných ozdob. Děj balady, která sbírku ukončuje, pro nás není překvapivý: Jíra, který příliš nevěří tomu, co se o Blaníku říká, se na Velký pátek, když se čtou pašije, vydá do lesa a dostane se do hory. Kolem spících rytířů "u nohou zbraně v hromadách se leskly. / Na hlavách jak hvězdy ob čas přilby bleskly, / velkých štítů plochy plály stříbroskvělé, / velké, přikrýt mohly tělo s koněm celé, / meče obrovité, mlaty okované, / houfnice a praky k střelbě uchystané, / hvězdy na řetězích, oštěpy a dýky, / palcáty a kopí. Seřaděno v šiky / boží vojsko stálo v pláštích zahaleno, / k boji připraveno, v sen však pohrouženo. / V středu toho davu praporec se zdvíhal, na něm svatý Václav s orlicí se míhal." (Vrchlický, 1885, s. 73) Jíru zmůže únava a usne uvnitř hory. Probudí se opět o Velkém pátku, místo zbraní však kolem rytířů protentokrát leží nářadí. Jakýsi hlas Jíru nabádá, aby vstal, a tak se vrátí domů, ale stejně jako on nepoznává vesnici, lidé nepoznávají jeho - stal se z něj stařec.
"Závěr básně je obrazem klidného, mírumilovného kraje podblanického, smírného akordu rolnické práce po zlobě a trpkosti nevolnické doby." (Hertl, 1964, s. 143)
Alois Jirásek
"Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů." Tak začíná snad nejznámější zpracování českých pověstí od Aloise Jiráska. Do třetí části Starých pověstí českých, které vyšly poprvé roku 1894, Jirásek umístil pověst s názvem Blaničtí rytíři, jež prý pověděl slepý mládenec králi Karlovi. (Jirásek, 1953, s. 222)
Příběhy obsažené v Jiráskově variantě není třeba přibližovat, odpovídají totiž příběhům o děvečce, vozkovi a kováři, o kterých jsme mluvili v minulém díle. V čele vojska stojí svatý Václav, který má vyjet na bílém koni s korouhví v ruce, a svatý Prokop s berlou mu má pomáhat.
Dílo podporuje hrdost na české dějiny a ukazuje významné chvíle české historie, zároveň oplývá literárními kvalitami, dle Jiřího Holého je to cyklus "plný básnického kouzla, stvořený Jiráskem jako náhrada za Rukopis královédvorský a zelenohorský, když domnělou památku vyřadila z živého oběhu (včetně školní četby) vědecká kritika." (Holý a kol., 2008, s. 345)
Jiráskovy pověsti nežily jen v době svého vzniku, dodnes jsou jedněmi z nejčtenějších. A platilo to i v dobách komunistického režimu. Jiráskova díla byla podporována stranickou ideologií, jíž se hodila Jiráskova preference lidu. Dokladem toho, že si komunistická ideologie Aloise Jiráska doslova přivlastnila a ideologicky ho zneužila, jsou motta tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda uváděná na Jiráskových dílech, která vycházela v 50. letech "Hlásíme se k Jiráskovi, je nám blízký - bližší než staré společnosti kapitalistické -, že ve svém díle mistrně vystihl, které to naše tradice vedou vpřed, k svobodě a k rozkvětu národa. Jeho dílo nás učí tedy správnému pohledu na naši minulost, posiluje naše národní sebevědomí a plní nás dějinným optimismem a vírou v tvořivé síly lidu." (Gottwald, 1953, s. 7)
Divadelní zpracování pověsti: Alois Rada
Množství básní a pověstí s blanickou tematikou si můžete přečíst v knize Radko Bílka O Blaníku a jeho rytířích v beletrii. Tato podrobná sonda se stala jedním z mých základních zdrojů pro vypracování tohoto tématu. Ale mně se podařilo najít i v knize nezmiňované vlaštovky z oblasti, která mi je nesmírně blízká - z dramatiky.
První je Alois Rada. Jeho Rytíři v Blanickém vrchu aneb: Praotec Čech byli vydáni pravděpodobně kolem roku 1908. Hru určenou pro loutkové divadlo označil autor jako romantickou hru z pověstí českých ve 4 jednáních se zpěvy.
Děj je orámován kovářským tovaryšem Bořkem a krejčovským tovaryšem Divišem, kteří se, oba v dobré náladě, setkají v lese kdesi u Blaníka, spřátelí se a rozhodnou se, že spolu půjdou do Vídně. Diviš vypráví, že v noci v Louňovicích viděl projíždět řadu rytířů v čele s rytířem na bílém koni a s praporcem v ruce. Domnívá se, že to byli blaničtí rytíři, ale Boreš mu nevěří. Tu vstoupí stařec a nabídne Borešovi práci - okování koní. Diviš má na Boreše počkat v Louňovicích, ale je zvědavý a jde se podívat, kam stařec Boreše vede - do blanické skály. Diviš strachy uteče a vypráví lidem, co zažil, jenomže rychtář mu nevěří a žene ho před soud, kde ho nakonec donutí přiznat se k Borešově vraždě. Naštěstí se těsně před vyřčením rozsudku vrátí Boreš i se starcem a Diviš je zproštěn viny.
Je třeba podotknout, že onen stařec je praotec Čech, avšak vojsko do boje "povede svatý Václav sedě na koni a korouhev maje v ruce, Čechy na cizozemce a všechny je z Českého královstvý vypudí. A svatý Prokop, opat sázavský, s berlou, bude mu pomáhati /.../." (Rada, s. 16) Zde tedy vítězí svatováclavský motiv, který je stále častější a častější.
Text hry obsahuje řadu lidových písní (Není muže nad kováře, My jsme hoši od Šumavy, Uhynula na salaši slanina, Čtvrtého července, chorál Svatý Václave, vévodo české země, Bývali Čechové, Hej, Slované a v neposlední řadě také Kde domov můj), které mu dodávají vlastenecký náboj.
Alfons Bohumi Šťastný (1866-1922): Blaničtí rytíři
Loutkovou dramatiku zastupuje Alfons Bohumil Šťastný, povoláním učitel, který se kvůli špatnému zdravotnímu stavu pedagogické činnosti vzdal a věnoval se literární tvorbě. Kromě beletrie pro děti psal hry pro loutková divadla. Jeho hry mají často výchovný apel. Stejně jako jiným autorům, i jemu se nepodařilo reflektovat specifičnost požadavků loutkového divadla.
Děj Šťastného Blanických rytířů je téměř totožný s Radovými Rytíři v Blanickém vrchu. V obou variantách se spřátelí dva tovaryši - krejčovský a kovářský, v obou variantách se objevuje svatý Václav stejně tak i kovář odchází do služby se starým mužem a taktéž dochází k nařčení krejčíka z vraždy jeho přítele. Šťastný zaměnil jména hrdinů - kovářský tovaryš se jmenuje Božek a krejčovský Kuneš. I tady je starcem, jenž vezme Božka do služby a jenž oba tovaryše pak zachrání před nespravedlností, "strážný duch této země - /.../ praotec Čech!" (Šťastný, s. 32)
Většina dialogů postrádá spád a rozmělňuje slova i tam, kde by se to dalo vyjádřit akcí, což je ovšem příznačné pro většinu her z tohoto období. Hra vyšla pravděpodobně po roce 1911, jelikož je zde užíváno oslovení junák, který se u nás začal prosazovat právě od onoho roku.
V textu nechybí oblíbená přísloví: "Zahálka jest čerta polštář. Kdo zahálí, toho často peklo spálí." Bůh je také poměrně častým předmětem hovoru: "Bůh, kterého vzýváš, jest také mým pánem. Klaním se Jemu, jako stvořiteli všeho světa, pánu všehomíra. Knížete pekel však zavrhuji, jak kdysi Hospodin zavrhl anděly nehodné. Stačí ti, Junáku?" (Šťastný, s. 21)
Šťastného dramatizace pověsti je přesnou ukázkou toho, jak ji někteří autoři pojímali především jako výchovu k vlastenectví, a jak dodává Eva Machková v knize Mezi skutečností a snem (2013, s. 79), jde o vlastenectví zaměřené proti cizině a cizákům, neguje se všechno, co není české, ale na druhé straně se ani neobjeví pokus nějak konkrétněji prezentovat pozitivní hodnoty oné tolik opěvované českosti. Tvrzení mohu doložit částí repliky Kmeta, který vypravuje Božkovi o blanických rytířích a jejich poslání: "/.../ Přivalí se zástupy cizáků. Ti budou pronásledovati český lid, města i dědiny zapalovati, vše drancovati, věrné syny národa mučiti a popravovati. /.../ A cizák, již jásající, že ostrov český utone v moři cizoty, rozzuří se a bude pronásledovati ctitele jazyka světce svatého Václava. /.../" (Šťastný, s. 24-25)
Vliv 1. světové války na proměnu blanické pověsti
V průběhu 1. světové války sehráli důležitou úlohu legionáři, převážně zběhové a zajatci, kteří bojovali na straně Dohody proti Rakousku a Německu. Zasloužili se o to, že se Československo ocitlo na straně vítězné koalice, a tak byli oslavováni i v různých literárních počinech, které se však často vyznačovali bezduchostí a frázovitostí.
Dobové uctívání legionářů se dotklo i blanické pověsti. Legionáři jako by se stávali blanickými rytíři. Blaničtí rytíři byli využiti pro ideologické záměry.
Blaničtí rytíři v dramatice pro děti
Zajímavé je zpracování pověsti v dramatice pro děti. Z Jiráskových Starých pověstí českých vychází učitel a loutkář Jaroslav Průcha (1894-1936), který v roce 1920 vydal hru Blaničtí rytíři s podtitulem Pohádková divadelní hra pro děti o třech jednáních a dohře.
Děj hry je situován do vesnice poblíž Blaníku, druhé dějství před Blaník a třetí dějství dokonce do samotného nitra hory. Časové zasazení příběhu odpovídá Průchově současnosti - odehrává se v červnu rok po ukončení první světové války, tedy roku 1919.
V příběhu se prolínají dvě linie. První se točí okolo Růženky, pražské dívky, která přijela na podblanickou vesnici trávit prázdniny. Ve vesnickém prostředí se okamžitě zabydlí, najde si přátele a nad nikoho se nepovyšuje, což je přímo řečeno v samém úvodu hry:
/.../
ANNA: A Růženka jako by odjakživa rostla tady.
SKALÁK: Nu, to by bylo pěkné, aby Pražka ohrnovala po našich děvčatech nos. Děvče jako děvče!
RŮŽENKA: Ba, strýčku! A za ty dva dny, co jsem zde, znám se už se všemi a tak ráda je mám, jako svoje spolužačky v Praze.
SKALÁK: No, tak to má být. Jen žádné povýšenosti a poníženosti! /.../ (Průcha, 1920, s. 10)
V konfrontaci městského dítěte s vesnickým prostředím se řeší sociální téma, ale mnohem důležitější je téma vlastenectví. (Machková, 2013, s. 75) Právě vlastenecké cítění totiž zachrání Růžence život, když usne v lese - neměla totiž "až sem k nám vnikat, / těžce bude za to nyní pykat." jak říká jedna z víl. (Průcha, 1920, s. 31) Nebýt jiné víly, která věděla o Růženčině silné vlastenecké stránce, vypustily by z ní ostatní víly duši. Růžence se dokonce podaří vstoupit do Blaníku, kde prosí o pomoc pro lid, bojí se, aby blaničtí rytíři nezaspali. V textu je množství odkazů na legionáře ("Duch blanických rytířů to byl, jenž vedl vaše bojovníky pláněmi sibiřskými i tiché pracovníky, kteří připravili vám dětem lepší život." "Legionáři už všichni doma?") a mnohé vlastenecky zaměřené otázky ("Co dělá vaše Praha?" "Máte dosud rádi zpěv tak, jako staří Čechové?")
Druhou linii tvoří vesničan Rybička, člověk, který není schopen vydržet u žádné práce. Chce odejít do Ameriky, protože si myslí, že by se zbavil bídy. Peníze na cestu má získat z prodeje majetku obchodníkovi s příznačným jménem Zaprodal. Ale kdyby se Rybičkovi podařilo získat peníze z Blaníku, nikam by nemusel. A do Blaníku se opravdu dostane, vykoná tam službu a jako odměnu dostane obálku, v níž najde tři přísloví: 1) Devatero řemesel - desátá bída. 2) Nikdo bez práce nejídá koláče. 3) Chval cizinu, ale zůstaň doma! Do Ameriky nakonec neodejde - odradí ho zpráva o ztroskotání lodi Oceania.
Ve hře vystupují kromě obyčejných lidských postav i víly, trpaslíci a vodník, kteří na rozdíl od smrtelníků mluví ve verších. S blanickými rytíři nás poprvé seznamuje vyprávění babičky Kořínkové, které je v mnohém podobné Jiráskově zpracování - obsahuje motiv vstupu člověka, službu rytířům, následnou odměnu, její odmítnutí a následné zjištění, že to byla chyba. Kromě toho se dozvídáme, že strážce drží v ruce kopí, a to pokud by zrezlo nebo se dostalo do rukou nepřátel, bylo by s naší zemí zle. Mimo určité dni se člověk může do hory dostat, pokud má čisté úmysly.
Blanické vojsko nemá v Průchově hře jmenovitého
vůdce, ale objevuje se v ní rytíř Zdeněk. Mohl by to být Zdeněk ze
Zásmuku? Ať tak či tak, hra, v níž tradičně vítězí dobro, měla ve své době
určitě místo. Obrovské popularitě hry nezabránily ani: místy přílišný
verbalismus, velké nároky na výpravu a autorova zbytečná návodnost.
Vliv 2. světové války
V době okupace za 2. světové války se literatura navracela k tradici, která započala na sklonku první republiky a období Mnichova. Orientovala se na posilování národního sebevědomí a posilování češství. Také pověsti získaly posilující význam. Když se podíváme do literárních encyklopedií, zjistíme, že v té době vznikla například kniha Ivana Olbrachta Ze starých letopisů (1940).
Blanická pověst v té době plnila zmíněnou národně uvědomovací funkci a odkazovala k ní mnohá zpracování, především v básnické tvorbě. K Blaníku se vztahoval i předseda druhé protektorátní vlády Alois Eliáš, který spolupracoval s domácím i londýnským odbojem. V září 1941 byl zatčen pro velezradu a zemězradu a uvězněn na Pankráci, kde byl v roce 1942 popraven. (Boháč, listy.cz) Stihl však ještě napsat několik básní, v jedné z nich se vztahuje k Blaníku: "Věřím v šťastnou hvězdu všech, / věřím v dobrý osud náš, / věřím v nový Blaník Čech, / věřím v slovanské duhy zář." (cit. v: Bílek, 2004, s. 89)
I za druhé světové války se věřilo v pomoc svatého Václava a blanických rytířů, jako tomu je u Studánky, neznámého pisatele z oběžníku Smetanovy Čehtice: "/.../ Krutý Němec Čechy honil, / český národ slze ronil, /nespal takřka celé noci, / čekal z Blaníka pomoci, /zrak upíral jen k Blaníku, / by trest dal za to viníku. /.../ Vysvobodí nás z otroctví / tak, jak nám káže proroctví. /Svatý Václav jede z předu, / my slzíme při pohledu, /radostí jásá český lid, / že může zas svobodně žít!" Velmi střízlivá, nestrojená forma, žádné jinotaje, důležité je poselství. (cit. v: Bílek, 2004, s. 92)
Zpracování pověsti v písňových textech
Že se spojení tak velkého epického celku, jako je blanická pověst, s krátkým písňovým útvarem zdá podivné? Možná, ale přeci se tak stalo. Roku 1942, v období Protektorátu Böhmen und Mähren, kdy z veřejného života mizelo čím dál více osobností, docházelo k čím dál častějšímu zastavování deníků a časopisů (Holý, 2008, s. 679), vyšel v New Yorku Sborník prací československých spisovatelů za hranicemi, kde byl vedle textu Egona Hostovského nebo Antonína Obrdlíka otisknut text písně Blaničtí rytíři známého autorského tria Voskovec-Werich-Ježek, kteří byli už od počátku války v americkém exilu.
Text písně byl napsán na nápěv písně Civilizace z předválečné hry Osel a stín (1933). Estetická stránka stojí oproti jejich předválečným dílům v pozadí, do popředí vstupuje naléhavost sdělení.
Základní motiv, spící vojsko, které se má probudit, až bude národu zle, v textu zůstává, je však mnohonásobně aktualizován, takže čteme o gestapu, o Frankovi, o praktikách tajné policie, která "nespí ani nejí ani nepije, / prohledává sklepy, půdy, vikýře, /v každém vidí blanického rytíře. / I sám pan Frank podezřením zesiná, / když na flámu k ránu usíná. / Herr Landrat Neurath / dal pro tentokrát / pro každý případ pozorovat protektorát. / zatím, co jsou šťáry / v kavárnách a vinárnách, / blaničtí rytíři / dřímou v továrnách, / když nedřímou, aspoň zívaj, / klímaj, když železo slívaj, / místo práce tlučou špačky, do pneumatik vrážej háčky." (Voskovec, Werich, Ježek, 1942, s. 65-66)
Z předchozího úryvku je patrné, že autoři
pokládají za blanické rytíře obyčejný lid, který proti nastolenému režimu
bojuje i v relativním klidu v továrnách, zatímco gestapáci se vydali
na Blaník, "vzali motyku, / kopali a
kopali, / leč neměli kliku. / Kopaj ve dne, v noci, / kopaj díru po díře,
/ chtěj mít ve své moci / všechny rytíře." V nitru hory však najdou
jen ironický vzkaz: "Jak jste začli
kopat, / neměli jsme k spánku klid, / tak jsme se šli dospat /trochu mezi
lid."
Cimrmanův Blaník
Písňovou tvorbu teď na chvíli přeruší tvorba dramatická. 16. května 1990 spatřila světlo světa jevištní podoba českého mýtu podle zapomenutého génia Járy Cimrmana Blaník. Tento fiktivní český velikán hru původně prý napsal pro loutky, ale autorské duo Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak ji přizpůsobili pro živé herce.
Český fenomén divadlo Járy Cimrmana zařazuje před každou hru semináře. Jinak tomu není ani u hry Blaník, kde se v semináři autorů probírají čtyři témata: Problematika zapamatovatelnosti historických dat, Defenestrace v historii, Historie hory Blaník a Nevěřící Vlasák.
V čem Cimrman vidí příčinu obliby pověsti? Spatřuje ji zejména "v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že ,jsme tu v Evropě jako zrno mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás doléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto stísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, ano i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežíti.´ Zároveň si však Jára Cimrman uvědomuje, že tato pověst jedním dechem nalévá národu naději i rezignaci na spoléhání na cizí pomoc." (Cimrmanův zpravodaj, on-line)
Cimrmanův Blaník, stejně jako jeho další hry, se týká češství, národní povahy a kultury. V Blaníku se učitel dějepisu Chvojka ocitne mezi blanickými rytíři a sleduje jejich rozhodování, jestli vyjedou roku 1848, kdy probíhaly nepokoje obyvatel Prahy proti rakouskému císařství, národu na pomoc. Zatímco se rytíři nemohou shodnout na postupu a čekají na rozkaz od vrchního velitele sv. Václava, který se ale stará o naprosto nepodstatné věci (třeba nespokojenost s pojmenováním hub), snaží se učitel zjistit, zda je na pověsti zrnko pravdy, jestli se opravdu v hoře mění trus na zlato, jestli tam jsou nějaké ženy a děti a jestli za jeden den uvnitř hory skutečně na povrchu uplyne rok, a dodává k tomu: "Já se ptám jenom proto, že jsem třídním v druhé bé, takže až přijdu do školy, že musím jít do třetí bé. Ve druhé bé budou totiž úplně jiní žáci, tak abych nebyl pro smích. Jestli si ovšem za mě nenajdou náhradu, když se tam celý rok neukážu. Na to je náš ředitel pes. Jak někdo rok chybí, už si hledá náhradu."
Divadlo Járy Cimrmana s humorem sobě vlastním také odpovídá na otázku, která určitě leckoho napadla: Jaká událost vlastně může rytíře z hory vylákat, aby národu pomohli? Na to odpovídá následující ukázka:
VEVERKA: Já nevím. Tak já chci vyjet národu na pomoc, poněvadž je mu zle. Ale kvůli tomu musím prohlásit, že když mu je zle, tak se vyjíždět nemá. Dává to smysl?
SMIL (k Hynkovi): Dává to smysl?
HYNEK: Nedobře se na to díváš, Veverko. Národu se má vyjet na pomoc, když je mu nejhůře. Tak zní zákon hory. Ale to neznamená, hochu, že budeme sedlat koně při každé lapálii.
VEVERKA: Bílá hora byla podle Vás lapálie!
HYNEK: Tak byla to, pravda, větší lapálie, ale zřejmě nebylo ještě nejhůře. Smile, vysvětli mu to, já musím jít zkontrolovat stráže. (Odejde.)
(Přepis z audioknihy Blaník, Supraphon a.s., 2013)
RYTÍŘI V NOVODOBÝCH PÍSNÍCH
Vigo: Blaničtí rytíři
Do písně se rytíři z Blaníku dostali několikrát i po více než půl století od vzniku písně tria Voskovec-Werich-Ježek. V roce 2018 vydala jihlavská skupina Vigo své v pořadí čtvrté album s názvem Soumrak andělů. Jejich hardrocková píseň Blaničtí rytíři celé album zahajuje.
Hudební sestava Petr Iljič Kovář, Ladislav Křivánek, Petr Ház, Petr Pohanka a Roman Kříž v patetických verších říkají, že rytíři jsou v každém z nás. To nám ukáže hudební (Vigo-rock.cz, on-line) citace z refrénu burcující písně: "Až naši zemi českou bestie schvátí ze čtyř stran / a nad bitevním polem zakrouží hejno černejch vran, / blaničtí rytíři pak procitnou rázem v každým z nás, / té zrůdě krvelačné bez slitování setnem vaz." (Přepis z písně, Vigo, 2018)
Daniel Landa: Blanický manifest
U písňového výčtu nesmí chybět novinka z pera Daniela Landy Blanický manifest, vydaný na svátek 17. listopadu 2020.V písni se spojili Daniel Landa, Josef Vojtek z Kabátů, Václav Bláha z kapely Divokej Bill, Roman Izaiáš ze skupiny Doga a z kapely Čechomor František Černý, tedy hudební osobnosti sice rozdílné, ale výrazné.
Píseň doplňuje stejnojmenný manifest, vyhlášený s podporou dalších osobností na pražském Vyšehradě. Landa se Blanickým manifestem pustil do kritiky kroků současné vlády v souvislosti se šířením COVIDU-19. Hudební nápaditost od písně neočekávejte, ale bojovnost a pro Landu typický naturel, údernost a bojovnost a zarputilý tón hlasu ano.
Píseň ve vztahu ke koronavirovému šílenství detailně rozebírá na webu Musicnow.cz Patrik Müller ve svém komentáři a rozboru s názvem Blanický manifest: Jak Daniel Landa a spol. protestují proti větru amatérskou verzí Rammstein. Po obsáhlém hudebním rozboru Müller dodává, že jde o, cituji: "Všehochuť kombinující klasickou hudbu, rockovou hudbu, něčeho málo z elektroniky zní jako nějaká verze Rammstein nahraná pár kamarády ve zkušebně na vesnici, co byla kdysi chlívkem." (Müller, 2021) Jsou to možná silná slova, ale pravda je, že Landův projev v Poslanecké sněmovně by sám o sobě stačil, neboť v něm zazněla mnohá pravdivá slova.
V písni se mluví o omezování svobody, o plynoucím čase, objevují se tu motivy ztráty soukromí, bojuje se proti reklamnímu kýči. Takže není divu, když si Patrik Müller ve svém článku posteskl, a já s ním souhlasím, že je "škoda, že Landa podobným tématům nevěnoval celou píseň, určitě by se jednalo o lepší píseň než ,Blanický manifest´." (Müller, 2021)
Refrén, ač je chytlavý a dost pravděpodobně Vám pak dlouho bude znít v hlavě, je plný patosu, klišé a frází (ne že by na nich nebylo zrnko pravdy). Dosvědčuje to následující hudební citace: "Moc, to jsi ty! / Moc, to je tvůj hlas! / Mlčení je souhlas. / Možná přichází tvůj čas. / Moc, to jsme my! / Moc, to je náš hlas! / Moc, to jsi ty! / Jen musíš z ulity."
Landův revolucionářský apel vybízející k euforii určitě fanoušky počasí. Ale proč o Blanickém manifestu v tomto tématu mluvím, když tu o rytířích nepadlo ani slovo? Když "moc, to jsme my" a "jen musíme z ulity", nejsme náhodou my ti rytíři, kteří se mají probudit a něco udělat?
ZÁVĚR
Tím téma Vývoj pověsti o blanických rytířích končí. Dovolím si dnešní díl proto shrnout. Od konce 18. století narůstají výchovně působící síly na lid. Nabývá počet variant i zpracování pověsti různých kvalit, ale její jádro zůstává stejné a doplňuje se vždy podle toho, co žádala doba. Jindy má moralizující apel, jindy vlastenecký, oslavný nebo protipolitický. Ruku v ruce s dobovým kontextem jdou i proměny ve složení blanického vojska - postupuje se od nekonkrétního velitele, přes nehistorickou postavu Zdeňka Zásmuckého, husity a svatého Václava.
Pro většinu děl zpracovávajících blanickou látku je typická tendenčnost. Nejvýrazněji se z ní vymaňuje počin divadla Járy Cimrmana Blaník, který si publikum získává zejména svým charakteristickým humorem.
S odkazy na blanické rytíře, kteří byli v minulosti mnohokrát zneužíváni z ideologických důvodů, se setkáváme i dnes. Je to důkaz toho, že Blaník je pro mnohé Čechy stále symbolem naděje a poslední pomoci.
Děl zpracovávajících blanickou látku je však mnohem více, než jsem Vám tu ukázala. Pro podcast jsem upravila a rozšířila svou starou seminární práci. Zájemce o podrobnější sondu, zejména tu básnickou, určitě uspokojí kniha Radko Bílka O Blaníku a jeho rytířích v beletrii. Přímo pověsti se týká i práce Jana Hertla Blanická pověst: její zdroje a proměny, která vyšla roku 1964 ve Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Ve sborníku vyšla také roku 1979 práce Zdeňky Hledíkové Ještě k počátkům Blanické pověsti. Působivý je taktéž rozbor pověsti v Českém snu Vladimíra Macury. To byly vedle vlastního bádání mé hlavní informační zdroje.
Jakou variantu pověsti znáte Vy? Můžete mi napsat na facebook podcastu Hlasy z Blaníka, nebo na web hlasy-z-blanika.webnode.cz. Ocením i Vaši zpětnou vazbu - připomínky, tipy...
A na závěr ještě jedna zajímavost. Víte, že blaničtí rytíři mají svůj kraj? Po rytířích je pojmenovaná turistická oblast Kraj blanických rytířů. Ta má i svůj web www.blanik.net, na kterém naleznete tipy na výlety, turistické trasy, ubytování nebo na zajímavou událost v kraji pod bájnou horou. Stojí to za to! Je tady krásně!
Děkuji vám za pozornost! Budu se na Vás těšit u dalších Hlasů z Blaníka! Loučí se s Vámi Kateřina Dudová
Informace o zvukových citacích
Zvuková citace ze hry divadla Járy Cimrmana Blaník pochází z audioknihy vydané roku 2013 vydavatelstvím Supraphon a.s.
Ukázka písně Blaničtí rytíři skupiny Vigo byla převzata z youtube kanálu kapely. Skladba byla vydána roku 2018 v albu Soumrak andělů vydavatelstvím VigoGroup.
Ukázka oficiálního audia Blanického manifestu Daniela Landy a dalších spolutvůrců byla převzata z Landova youtube kanálu, kde byla zveřejněna 17. listopadu 2020.
Zdroje
PRAMENY
JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1953.
KOPECKÝ, Matěj. Blaník - činohra ve čtyřech jednáních. Praha: A. STORCH SYN, 1902.
PRŮCHA, Jaroslav. Blaničtí rytíři: pohádková divadelní hra pro děti o třech jednáních a dohře. Plzeň: 1920, Karel Beníško. 73 s.
RADA, Alois. Rytíři v Blanickém vrchu, aneb: Praotec Čech: romantická hra z pověstí českých ve 4 jednáních se zpěvy. Praha: Storch, 1907. 32 s.
ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Blaničtí rytíři: činohra o čtyřech dějstvích. Jilemnice: A. Neubert, cca po r. 1910. 32 s.
VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan; JEŽEK, Jaroslav. Blaničtí rytíři (na nápěv písně Civilisace, ze hry Osel a stín). In: ODLOŽILÍK, Otakar (ed.). Zítřek: sborník prací československých spisovatelů za hranicemi - českoslovenští spisovatelé za hranicemi. Svazek 1. New York: vl. nákladem, 1942. 112 s.
VRCHLICKÝ, Jaroslav. Ballada blánická. In: Selské ballady. Praha: E. Grégr & E. Valečka, 1885.
LITERATURA
BÍLEK, Radko. O Blaníku a jeho rytířích v beletrii: Blaník v umění II. 1. vyd. Vlašim: Podblanické ekocentrum ČSOP; Muzeum okresu Benešov, 2004. 143 s. ISBN 80-86327-33-7.
BÍLEK, Radko. Tajemní blaničtí rytíři: pověsti-příběhy-proroctví-povídání. Graf. upr.Daniel Vysloužil. 1. vyd. Praha: Maroli, 2001. 159 s. Il. ISBN 80-86453-01-4.
CÍSAŘ, Jan a kol. Cesty českého amatérského divadla: vývojové tendence. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1998. ISBN 80-7068-129-2.
ČERNÝ, František a kol. Dějiny českého divadla II. 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 429 s.
FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/II. K-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2.
GOTTWALD, Klement. In: JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1953.
HERTL, Jan. Blanická pověst: její zdroje a proměny. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 5. Uspoř. Václav Zelený, Eduard Šimek. 1. vyd. Jemniště: Vlastivědné muzeum Podblanicka, 1964. 213 s.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Ještě k počátkům Blanické pověsti. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 20. 1. vyd. Benešov: Okresní muzeum v Benešově ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze, 1979. 336 s.
HOLÝ, Jiří; LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. dopl. vyd. Praha: Lidové noviny, 2008. Česká historie; sv. 4. 1082 s. ISBN 978-80-7106-963-8.
MACURA, Vladimíř: Český sen. Praha: Lidové noviny, 1998. 215 s. ISBN 80-7106-270-7.
MACHKOVÁ, Eva. Mezi skutečností a snem: kapitoly z poetiky pohádkové hry. 1. vyd. Praha: 2013, KANT. 223 s. ISBN 978-80-7437-101-1.
VLASÁK, Antonín Norbert. Obecní kronika Louňovice.
PÍCHA, J. J.; ZAVADIL, Antonín Josef. Vrch Blaník. In: Historické rozhledy: poučné čtení pro mládež Českoslovanskou. Redaktor Antonín Josef Zavadil. Telč: Emil Šolc, r. IV., 1901. 400 s.
PROCHÁZKOVÁ, Eva. Načeradec: dějiny městečka a okolních obcí. Načeradec: Obec Načeradec, 2006. 317 s. ISBN 80-239-6996-X.
ŠMAHELOVÁ, Hana. Cesty folklórní pohádky k literatuře. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1988. 102 s. ISBN 80-85028-24-7.
TOUFAR, Pavel. Česká Sibiř: legendy, báje, příběhy, záhady, magie a otazníky. Votice, Jankov, Miličín, Blaník a okolí. 1. vyd. Benešov: Start, 2002. 335 s. Il., front (Tajemnou českou krajinou). ISBN 80-86231-21-6.
VONDRÁČEK, Jan. Dějiny českého divadla: Doba obrozenecká. 1771-1824. Předml. J. Kopecký; k vyd. připr. Vladimír Müller. 1. vyd. Praha: Orbis, 1956. 688 s., rejstř. (Knihovna divadelní tvorby)
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Blaník. Cimrmanův zpravodaj. Cimrman.at [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://www.cimrman.at/list.php?l=30
BOHÁČ, Lubomír. Generál Alois Eliáš - jediné svého druhu. Listy.cz [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://www.listy.cz/archiv.php?cislo=065&clanek=050604
MÜLLER, Patrik. KOMENTÁŘ a ROZBOR. Blanický manifest: Jak Daniel Landa a spol. protestují proti větru amatérskou verzí Rammstein. Musicnow.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://musicnow.cz/aktuality/komentar-rozbor-blanicky-manifest-daniel-landa-protestuje-rammstein/
Pověsti a bájná hora Blaník. Lounovicepodblanikem.cz [online]. ©2006 [cit. 2016-01-23]. Dostupné z: https://www.lounovicepodblanikem.cz/rozhledna/blanik_v.php?str=3
Osobnosti: Šťastný, Alfons Bohumil. Amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=6647
AUDIO ZDROJE
LANDA, Daniel. Blanický manifest. [Official Audio, youtube]. 27.11.2020.
SVĚRÁK, Zdeněk - SMOLJAK, Ladislav. Blaník [zvukový záznam mp3]. Režie: Smoljak, Ladislav. Záznam představení Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Praha: Supraphon, 2013.
VIGO, kapela. Blaničtí rytíři. [zvukový záznam, youtube]. CD Soumrak andělů. Jihlava: Vigo, 2018.